Téma týdny: Toulky ve hvězdách

25. srpna 2014 v 9:16 | Žanet |  Téma týdne

"Představ si všechny lidi. To je část velmi známé písně Johna Lennona." Otočila se Bethany ke své mamince a informovala ji o světově známé písničce. Maminka právě přicházela do Bethanina pokoje, aby jsi pomohla s balením zavazadel na cestu. Bethany se totiž chystala navštívit se svým současným partnerem svého otce, který momentálně žil v Evropě. "Zlatíčko, tady máš ještě sluneční brýle." Podala maminka své dceři brýle, které leželi na nízké šatní skříni. "Díky, mami. Kde je Tristin?" Zeptala se. Tristin byl její mladší brácha. Teda vlastně dvojče. Bethany byla o 2 minuty starší než Tristin, i když slavili narozeniny v jiný den a v jiný rok, takže v podstatě byl Tristin mladší i o rok, než Bethany. Bethany se narodila 31.prosince 1990 a Tristin 1.ledna 1991. Tristiho život provázely jedničky celý život, ať už jako známkové hodnocení žáka či studenta ve škole, tak vyhrával ve všech soutěžích, které absolvoval, tak i to, že od svých třinácti let do současných třiadvaceti let chodí s holkou, která je snad nejkrásnější dívka z celého města a snad i z celého okolí. Zatímco Tristin má štěstí v lásce, jeho starší sestra ho příliš nemá. Bethany začala s kluky chodit později než její bratr a to až v 16 letech. Uběhlo sedm let a Bethany vystřídala pět kluků. Teď chodila se starším klukem mužem. Byl o deset let starší než ona, ale jim to nevadilo a co říkalo okolí ji nezajímalo. Spolu s Mathewem, svým přítelem, se právě chystala odletět do města všech zamilovaných, do Paříže.

"Je s Emily, tráví teď spolu čím dál víc času. A když nejsou spolu, tak pracuje, takže ho skoro vůbec nevídám." Posmutněla maminka.
"Myslíš, že mají nějaké plány na víkend?"
"To opravdu nevím, zkus mu zavolat." Podala mi telefon, který ležel na nočním stolku. "Co plánuješ?" Zeptala se mě s podezřívavým tónem v hlase. "Chci se ho zeptat, jestli by nechtěli letět s náma. Místa v letadle nejsou ještě zaplněna a myslím, že by jim to i prospělo, dostat se někam mezi lidi. A to mě přivádí k myšlence, jestli by jsi nechtěla jet i ty. Víš, vidět se s tátou, popovídat si a... A-Ahoj Tristine, tady Bethany, " nikdy tak rychle telefon nezvedl a to mě zaskočilo, najednou jsem nevěděla co mám říct. "Máte.. emm.. nějaké plány s Emily na víkend?" "Ani ne, proč?" Zněl překvapeně a cítila jsem, že volám v nesprávnou dobu. "V sobotu ráno odlétám s Mathewem do Paříže za tátou a tak mě napadlo, jestli by jste nechtěli letět s náma?" Mamk mi podávala papírek s nějakým textem. Bylo tam napsáno: Na 100% jedu!
"Zeptám se Emily. Víš co? Já ti zavolám později, tak kolem páté? Promiň už musím jít, tak čau!"
"Čau.." Měl tak naspěch, že jsem se ho nestihla ani zeptat jak se má. Možná jsem ho skutečně vyrušila z velmi důležité práce.
"Co říkal?" Ptala se nedočkavě mamka. "Že sám neví, ale že se ozve později." Pokrčila jsem rameny a vrátila telefon na noční stolek, abych mohla balit dál věci. Máma odcházela do svého pokoje, asi si zabalit své věci. "Mathew?" Zakřičela jsem. Mathew seděl dole v obýváku a díval se na fotbalový zápas, který se právě odehrával v Brazílii. "Ano zlatíčko?" Volal a běžel po schodech nahoru za mnou. "Neviděl jsi náhodou ten můj průhovaný modro-bílý svetr?" Podívala jsem se na něj se smutným obličejem. Rozhlédl se po místnosti a šel směrem ke mě. Sehnul se a sáhnul pro něco za mě. "Myslíš tenhle?" Políbil mě na čelo a s úsměvem na rtech mi podal svetr. "Přesně ten. Promiň už z toho blbnu, měla bych si dát pauzu." Dlaněmi jsem si projela obličej. Zvedli jsme se a posadili se na postel. Mathew mě objal a začal mě líbat, a dál, a dál, a dál...


Bylo půl šesté večer a Tristin se stále neozýval. Řekla jsem si, že ještě chviličku počkám. Z chviličky se stala hodina a najednou zazvonil telefon. "Haló, tady Bethany." Zvedla jsem telefon a představila jsem se. "Čau, tady Tristin. Volám ti vůli té Paříže. S Emily jsme se dohodli, že to není špatný nápad a rádi bychom jeli s vámi. Zabookuješ nám letenky? A v kolik vlastně letíme?" Zněl pozitivně a natěšeně, což mě těšilo. "To je skvělá zpráva. Máma jede taky. Samozřejmě, že zabookuju. Odlétáme už ve čtyři hodiny ráno." Byla jsem nadšená z jeho reakce. "Skvělé, tak se budeme těšit, měj se. Uvidíme se v sobotu." "I my se budeme těšit, opatruj se, Ahoj."
"Mami? Skvělá zpráva! Tristin s Emily poletí taky!"


Let byl nekonečně dlouhý a většinu cesty jsem prospala. V Paříži jsou lidé velice milí a přátelští, takže nám poradili kudy se dostaneme k hlavnímu východu, který jsme našli v podstatě ihned. Před letištěm na parkovišti na nás čekala auta, abychom se mohli dostat do domu našeho otce. Matka a otec nebyli rozvedeni, jen žili odděleně. Ani jeden z nich neměl partnera, i když taťka měl jednu nebo dvě "holky přes noc", když se od nás odstěhoval.
Dojeli jsme do domu, který je obrovský, nikdy nepochopím, k čemu má otec tak veliký dům. Bydlí v něm sám, tedy ne úplně, má dvě služky, zahradníka, sluhu.. Dům je vybaven čtyřmi koupelnami, dvanácti pokoji dvěmi kuchyněmi s jídelnami, třemi obývacími pokoji a společenskou místností, která je spojena s hernou. Můj otec je vysoce známý a kvalitní právník, který píše ve volné chvíli knihy, které se staly proslulé a jsou na žebříčku bestsellerů na prvním místě. Já osobně jsem od něj nikdy žádnou knihu nečetla.
"Nazdárek zlatíčka." Políbil mě na čelo a Tristina poplácal po zádech. "Zdravím tě Emily, rád tě zase vidím." Políbil ji na líčko a pak i na druhé. "I tebe Mathew." Usmál se a podal mu ruku. "Cheryl, ty jsi se vůbec nezměnila. Vypadáš pořád stejně krásně." Vzal do dlaní ruku své manželky a něžně ji políbil. "To si nech pro někoho jiného, Thomasi." Odbyla ho mamka. "Protivná jako vždy." Zasmál se. "Jen na tebe." Pronesla mamka. Takto se slovně pošťuchovali pořád. "Jaký byl let?" Zajímal se otec. "Příliš dlouhý, jsem celý rozlámaný, asi se půjdu natáhnout. Kde máme pokoj?" Zajímal se Tristin. "Ty s Emily máte pokoj ve druhém patře, Nathalia vám ho ukáže." Pokýval na jednu ze služek, aby přišla blíž a odvedla je do pokoje. "Ty s Mathewem budete na opačné straně patra. Do vašeho pokoje vás doprovodí, Magdalen." Znovu mávl rukou, tentokrát na druhou služku. "No a tebe, má drahá, doprovodím já osobně. To máš ale štěstí!" "Nesmírné" Odfrkla matka.
Zatímco jsme s Mathewem odnesli naše zavazadla do pokoje, Tristin s Emily si šli "odpočinout" tak, že jsme je slyšeli přes celé patro a nikdo mi nevymluví, že jsem slyšela to, co jsem slyšela. Nevydrželi jsme to déle než půl hodiny, a tak jsme se rozhodli projít se trochu po Paříži. Eiffelova věž byla příliš daleko, ale procházeli jsme se kolem Sieny až jsme došli do naší oblíbené části Paříže. Jardin de plantes jsou nádherné zahrady, které jsou tak romantické. Lehli jsme si na trávník a povídali si o tom, co je pro nás v životě prioritou. Mathew je velice skromný člověk, ale vím, že ve skutečnosti by si přál víc, než mi tvrdí. Říká, že je šťastný, když je se mnou a že by jsi mě chtěl co nejdříve vzít. To mě překvapilo, nemyslela jsem si, že by chtěl manželství. Vždycky jsem si myslela, že je to spíše takový člověk, který chce být volný, ale přitom mít někoho u sebe, aby ho držel nohama na zemi. Chceme se už brzy přestěhovat do vlastního domečku, který jme nedávno koupili. Chtěli bychom i děti, ale je tady jeden problém a to ten, že jsme se s Mathewem už mockrát o něj snažili, ale nikdy to nevyšlo.

Máma s tátou popíjeli wiskey ve společenské místonsti, kde zároveň hráli i billiard. Mámu tato hra okouzlila už když byla malá. S tátou se poznali v jedné zapadlé hospodě ve městě Charleston, kde žijeme. Bylo jim kolem dvaceti let a máma byla strašně zoufalá, protože se s ní rozešel jeden kluk, táta si ji všiml, dali se do řeči, začali pít a zahráli si i billiard. Po noci strávené spolu skončili v posteli, a když se oba ráno probudili byli pořád spolu. Nebylo to takové to trapné ráno, kdy si jeden z nich řekne "Sakra co jsem to udělal?". Tohle bylo jiné, oba se cítili, jakoby spolu prožili celý život, a takhle se probouzeli každé ráno.
Ve společenské mísnosti byli sami a povídali si dlouho do noci, táta se párkrát pokusil o lichotky a flirtování, ale máma k němu byla chladná, jako brzké rána v zimě. Otec přistoupil k oknu a uviděl padat hvězdu, přál si jen jediné, vrátit zpátky čas.

"Dnes by měli padat hvězdy." Oznámil mi Mathew. Stále jsme leželi na trávě v zahradách Jardin de plantes, dívali se na oblohu a čekali, jestli neuvidíme nějakou tu hvězdu spadnout.
"Představ si všechny lidi, kteří se dívají, stejně jako my, na oblohu a čekají až spadne nějaká hvězda. Touží si splnit své tajné přání a doufají, že se jim splní." Přemýšlela jsem nahlas. Pozorovali jsme oblohu a povídali si o budoucnosti o tom, že naposledy a přirozenou cestou se pokusíme o miminko a když to nevýjde zkusíme buď umělé oplodnění nebo adopci. "Koukej, támhle padá hvězda!" Ukázal vzhůru prstem Mathew.
"Přej si něco." Šťouchla jsem ho loktem do boku.


O pár týdnů později jsem si dělala těhotenský test, a hádej te co, on konečně vyšel! Měla jsem obrovskou radost, takže jsem tu skvělou zprávu volala hned Mathewovi do práce! Byl nadšený stejně jako já. V tu chvíli, kdy jsem mu říkala, že čekáme miminko uvědomila jsem si, že přání, které jsem si přála, když padala hvězda se splnilo. Bydlíme už v novém domečku a čekáme dítě. Tristin s Emily rovněž tak. No aby taky ne, když v Paříži nedělali snad nic jiného. S Emily bychom měli porodit ve stejný měsíc. Tátovo přání se nesplnilo úplně, ale on a moje máma se dali znovu dohromady a teď žijeme všichni spokojeně v Charlestonu. Někdy toulat se ve hvězdách není zas tak špatné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 serialovej serialovej | 28. srpna 2014 v 11:21 | Reagovat

Děkuji za nabídku layoutu, ale již mám jeden objednaný :/ Ale příště si objednám u tebe! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama