Téma týdne: Život na vesnici

22. září 2013 v 15:46 | Žanet |  Téma týdne
"Vydrž. Hned jsem tam" volám s pobavením na babičku. Chci jí pomoc s česáním jablek, následným krájením a pečením jablkového závinu, který dělá moje babička nejlepší na světě! Domácí listové těsto jsme udělaly včera. Děda odpočívá, nabírá síly, aby nám mohl později dopomáhat, poněvadž mi budeme nejen péct závin, ale taky spousta bábovek, koláčů, bublanin, cukroví a tak podobně. Babička je v místní vesnici vyhlášená cukrářka a pekařka. Má tady i vlastní podnik, ze kterého se vyváží do každého kraje světa. I přesto, že je mé babičce přes čtyřicet, vypadá a cítí se na dvacet. Je stále krásná, chápu, že se děda do ní zamiloval na první pohled.
"Pospěš si, Aničko, musíme to mít co nejdřív hotovo" otočí se za mým hlasem a z úst ji vychází hlasitý smích, když mě uvidí, jak běžím a cestou popadám svou nádherně vínovou zástěru kolem pasu.
"Za jak dlouho mají přijet, babi?" Zeptám se, se zájmem v hlase. "Tuším, že kolem desáté hodiny, by tady měli být všichni." Odpovídá mi babička a pousměje se, všichni jsme ještě trochu rozespalí, je přeci jen před šestou ráno. Dnes se totiž vdává moje maminka. Poprvé, my všichni chceme, aby měla nádhernou svatbu. Vybrala si svatbu na vesnici proto, že zde vyrůstala a taky protože, že tady má hodně svých přátel, teda více než polovinu svých přátel. Zvláštní, že? Je mi sice už sedm let, ale maminka se vdává až dnes, chtěla totiž mého taťku poznat, jenže otěhotněla dřív, než původně chtěla. Svatba se teda odložila, a to proto, že se mi chtěla plně věnovat. A udělala dobře, miluji svatby, v budoucnu bych je chtěla organizovat. Moc mě to fascinuje, každý měsíc si kupuji časopisy, které se zaměřují na svatby. Dnes by mi je měla přivést maminka, pokud nezapomene. Jsem dva měsíce na prázdninách u babičky a dědečka. A předplatné časopisu mám zase ve městě.
"Česej je pořádně" říká káravě děda, ale myslí to s humorem a jen tak trochu mě popichuje. Tohle opravdu miluju, já vím, já vím, je sice starší a má právo sedět a odpočívat, ale když už mi chce radit tak prosím, aby to bylo zvoleno jinými slovy.
"Dědo?" Chci se zeptat na jednu věc, ale stále rozvažuji, jestli se mám zeptat a tak si hodím krátký náskok.
"Ano, beruško?" Vzhlédne od rozečtených novin, sedíc na židli a popíjí kávu, která bude už zaručeně studená.
"Jen jsem se tě chtěla zeptat, jaké to je vidět všechno, všechny ty svatby, ale i rozvody, úmrtí, narození" ptám se s roztřeseným hlasem.
"Velmi zajímavá otázka" říká děda, promne si vousy, přemýšlí a odpoví "no víš, je to hodně zvláštní" neví co odpovědět, získává čas "nevím jak bych to popsal, holčičko, říká se, život za život, tak to bylo vždy. Ty ses narodila a moje babička."
"Ale dědo," z této zprávy jsem smutná, hlavou mi proletělo to, že můžu za něčí život. "To nic, to nic. Byla nemocná. A my máme radost z toho, že tě máme." Takhle jsme si s dědou povídali dvě hodiny, zatímco babička dohlížela na závin a koláče v troubě. Bylo přesně devět hodin a tři minuty, když jsme byli hotovi a vše už jsme měli upečené. A teď už jen vše nazdobit. Maminka chce hostinu venku, tudíž všechny stoly a židle musíme přenést ven. Tuhle práci nechám na ostatních. Tím myslím mé strejdy a tety, kteří právě přijeli. A já se půjdu mezitím podívat po nějakých ubrusech, ubrouscích, skleničkách a ostatních věcech. Musím najít i veliké stuhy, abych mohla jimi omotat židle a uvázat kolem nich mašli dozadu.
Všichni hosté dorazili, nyní se čeká jen na nevěstu. Přijíždí auto, tak krásně nazdobené, až všem lidem z vesnice přechází zrak. Z auta vystupuje mamka a její dvě kamarádky. Je kolem desáté hodiny, do obřadu zbývají dvě. Původně obřad měl být v jedenáct, ale volal oddávající, že se zdrží, že cestou někam zabloudil. Maminka má tudíž o to větší čas se nachystat. Vlasy už měla poměrně upravené, teď jen si obléknout svatební šaty, které jsou nejkrásnější ze všech, maminka vypadá v nich jako princezna, taky nesmíme zapomenout připnout všem voničku a konečně můžeme vyrazit do kostela.
Po obřadu se všichni znovu sjedou k babičce a dědovi. Prarodiče mají trošičku větší parcelu, než ostatní, avšak stejně jim to nikdo nezávidí. Hostinu si všichni užili, zpívalo se, tančilo, jedlo a pilo.
Novomanželé kolem desáté hodiny odjížděli na svatební cestu. Přesně tak jak to bývá v těch amerických filmech. Z hlavního letiště, tady za kopečkem je hned jedno takové, odlétají do Francie, tak romantické město. Přeji jim šťastný let, ať se mi co nejdříve vrátí, třeba i s oznámením, že budu mít sourozence.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 26. září 2013 v 15:54 | Reagovat

Výborný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama