Téma týdne: Život

13. srpna 2013 v 23:14 | Žanet |  Téma týdne
Z deníku...

"Zastav se! Stůj!" křičela na mě postava na druhé straně chodníku. "Pozor!" Křičela na mě dál. Otočila jsem se na druhou stranu a uviděla auto tak blízko, najednou mi před očima proběhl můj život. Na konci se objevilo světlo a následně zpět auto. Nebylo cesty zpět. Byla jsem připravena na bolest. Na smrt. V tu chvíli mě někdo strhl z cesty na chodník. Byla jsem v šoku a dezorientovaná. Nepamatovala jsem si, jak jsem se dostala na cestu, kde jezdí šílenou rychlostí auta. Nemohla jsem si vzpomenout. Zřejmě jsem se při pádu udeřila o obrubník do hlavy. Muž nebo kluk, neviděla jsem mu do tváře, byl zraněný. Sebrala jsem všechny síly, které mi zbyly, a snažila se zavolat sanitku. Kolem se shromáždil hlouček lidí a tupě na nás zírali, na místo toho, aby někdo z nich zavolal záchranku. Bohužel můj mobil neustál pád a rozbil se. Zavolala jsem svým roztřeseným hlasem na jednu přihlížející ženu, která stála nejblíže. Zároveň auto popojelo pár metrů dopředu, a já si pomyslela, že odjíždí od nehody, nicméně jel jen uhnout ostatním autům, aby mohly projet. Řidič vystoupil z auta, přišel blíž a ptal se, jestli se nám něco stalo. V duchu jsem si pomyslela "Och bože, málem jsi mě přejel a ještě se ptáš, jestli se mi něco stalo?!" ale zachovala jsem chladnou hlavu a s pokusem o úsměv jsem odpověděla, že jsem se jen praštila zřejmě do hlavy.
"Ale myslím si, že je ten kluk na tom hůř než já" řekla jsem své domnění řidiči auta. Ten se okamžitě snažil kluka otočit a probudit ho. Naštěstí se mu to podařilo a ptal se ho, zda ví, jak se jmenuje, kde je, co se stalo a zda ho něco bolí.
"Jo no, jmenuji se, jmenuji se.." nastala kratší odmlka "jmenuji se Tadeáš, vím jen to, že nějaká bláznivá, ale krásná, holka stála uprostřed cesty a málem jí srazilo auto." Snažil se mluvit, ale šlo mu rozumět každé třetí slovo a i to už stěží. Alice zachytila ale jen jedno slovo. KRÁSNÁ. Božínku, on si myslí, že jsem krásná!! Úplně se rozplývala. Ale na to teď není čas, pomyslela si.
"Bolí tě něco?" zeptala se ho opatrně a zřetelně. Jeho tmavě hnědé oči vyhledávali její obličej. Byl rád, že ji vidí živou.
"Teď už ne, když tě vidím" odpověděl nesměle. "Hele chlape, nehraj si na hrdinu, i když jím právem jsi, a radši řekni, jestli tě něco bolí!" znovu se ho zeptal řidič auta, který se na něj díval přes husté, zamračené obočí. "Dobře, dobře" řekl a zvedl ruce, jakoby se chtěl vzdávat "bolí mě akorát nohy a břicho, ale to bude určitě v pohodě" usmál se na řidiče a odvrátil hlavu zpátky k Alici. "Já jsem Tadeáš" zasmál se a podal napřaženou ruku k Alici. "Tohle si nechte na později" okřikl je v tu chvíli, kdy i Alice chtěla podat ruku a prozradit své jméno, to ji ale překazil řidič "no konečně, že už jste tady!" Rozmáchl rukama směrem k záchranářům a ukazoval jim místo, kde jsou zraněné osoby. Záchranáři naložili Alici a Tadeáše do sanitky a následně je odvezli do nemocnice. Zavolali Aliciným rodičům, poněvadž Alici bylo teprve šestnáct let. Tadeáš už byl dospělý, tudíž u něj i hned nevolali rodičům. Mohli by zavolat až podle jeho souhlasu. To on si však, ale nepřál, nepřál si, aby ho jeho rodiče viděli právě v nemocnici po tolika letech. Tadeáš se odstěhoval od rodiny pár dní po svých osmnáctých narozenin. Nyní je mu dvaadvacet, je to velmi pohledný kluk s delšími tmavě hnědými vlasy, širokým úsměvem a se srdcem na správném místě. Na Tadeášovo přání a zároveň tak i Aliciným byli oba ve stejném pokoji v nemocnici, kde se konečně mohli jeden druhému představit se vší parádou. "Dobré ráno" řekl s úsměvem dívce, která ležela na vedlejší posteli. "Dobré ráno" řekla Alice se stejně kouzelným úsměv, pootočila hlavu směrem k němu, aby se na něj mohla dlouze dívat. Pramínek vlasů jí spadl do tváří, chtěla si ho zastrčit za ucho, ale Tadeáš byl rychlejší, natáhl se a.. Nestačil se divit, její krása byla opravdu čarovná. "Jsem Alice" vzpamatovala se a zastrčila si pramínek vlasů za ucho sama. "Já Tadeáš" dal si ruce pod hlavu a stále se na ní díval svým roztomilým pohledem. "Ano, já vím" odpověděla nesměle.
V noci se udělalo Tadeáši velmi špatně, tak moc, až musela Alice zavolat sestry. Okamžitě přiběhl i jeho ošetřující lékař, ten rozhodl, že se musí okamžitě na sál. Operace trvala bezmála pět hodin. Alice ho chodila navštěvovat na JIP, ale vždy jen na pár minut. Čekala, až se Tadeáš probudí. Za pár dní ho převezli zpět na standardní pokoj. Lékaři poprosili Alici, aby mu smutnou zprávu oznámila ona sama, poněvadž věděli, že mají k sobě blízko. Alice Tadeášovi velmi citlivě, se slzami v očích oznámila, že mu museli amputovat obě nohy. Neobíhala v nich krev. Tadeáš to překvapivě bral v pohodě. "Pojď ke mně." Pobídl Alici. "Víš, moc se mi líbíš už od začátku, co jsem tě viděl, ještě před tou nehodou, a pokud" Alice na nic nečekala a políbila ho. Opravdu dlouze ho políbila. Tadeáš věděl, že takhle věta se nikdy nedokončí, poněvadž ona už dokončená byla dávno předtím, než ho odvezli na sál.



- Další šíleně dlouhý "příběh" na téma týdne.. Omlouvám se :D kdo je tak úžasný a přečte si to, tak už můžu klidně i napsat nějaký ten komentář, zlobit se rozhodně nebudu ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kath♥(Horalka) Kath♥(Horalka) | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 9:46 | Reagovat

Páni!! To je úžasně napsaný a poutavý příběh!! Málem mi vehnal slzy do očí, jak je to dojemné! :)

2 Veronika Veronika | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 9:47 | Reagovat

Jak jsem včera slíbila, tak dnes činím :) Článek jsem přečetla až do konce - jedním dechem. Takový konec jsem nečekala, smutný, ale přesto moc hezký příběh! Téma týdne jsi pojala opravdu originálně ;-)

3 Kate Kate | Web | 14. srpna 2013 v 16:28 | Reagovat

Páni, tak to jsem nečekala ale je to krásný. =) Sice smutný ale krásný a čtivě napsané. =) ;-)

4 Veronika Veronika | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 17:59 | Reagovat

Odepsala jsem ti sice u mě na blogu, ale nevím, zda by sis toho všimla. Nemáš vůbec zač a těším se na další články! :-P

5 Terr / terr-inka.blog.cz Terr / terr-inka.blog.cz | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 18:29 | Reagovat

WOW, fakt hodně pěkné, skvěle píšeš!:)

6 Veronika Veronika | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 19:06 | Reagovat

Určitě, budu moc ráda! :)

7 Eliza Eliza | Web | 15. srpna 2013 v 9:28 | Reagovat

Píšeš naprosto úžasně úžasný příběh! :) Mám ráda smutné příběhy, tento je moc pěkný :)

8 dommi dommi | Web | 15. srpna 2013 v 11:26 | Reagovat

píšeš vážně pěkně:3 je to skvělé a přečetla jsem to všechno :)

9 dommi dommi | Web | 15. srpna 2013 v 13:17 | Reagovat

tvůj komentář mě vážně dostal, klidně a ráda:) jinak nemáš zač, mě se většinou dlouhé články číst ani nechtejí ale do tohohle jsem se úplně začetla:)

10 H. H. | Web | 15. srpna 2013 v 13:46 | Reagovat

Tak to je přenádherné :O

11 sayhey sayhey | Web | 15. srpna 2013 v 17:25 | Reagovat

Dokonalá povídka. Píšeš úžasně a des tvého blogu je překrásný, jednoduchý ale úžasný. ! :)

12 Božena Božena | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

úžasný příbeh! palec na vrch! :)

13 dommi dommi | Web | 15. srpna 2013 v 22:46 | Reagovat
14 Katy Katy | Web | 17. srpna 2013 v 11:52 | Reagovat

dokonalý příběh :O

15 Domči Domči | E-mail | Web | 17. srpna 2013 v 12:57 | Reagovat

Kuk na môj blog :)

16 E. E. | Web | 20. srpna 2013 v 13:58 | Reagovat

Slíbila jsem, že si to přečtu a taky přečetla :) Je to vážně super :) Si šikulka, tohle vymyslet chce talent :) Si prostě nejlepší blogerka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama