Téma týdne: Zakázané ovoce

20. července 2013 v 17:39 | Žanet |  Téma týdne
Je tam první den dny a tolik mi chybí. Naše malá holčička, Marianka je na prázdninách u své babičky v Portugalsku. A už za necelé čtyři dny si pro ni poletíme, díky Bohu. Ovšem, že to není tak, že bych svou pětiletou dceru nechtěla nechat u své matky, má matka je ta nejlepší na světě. Jen se mi po Mariance hodně stýská.

S mým manželem žijeme společně už sedm let, ale vzali jsme se teprve před týdnem. To proto jsme nechali svou dceru na týden u babičky, abychom mohli vyrazit na líbánky a nemuseli Marianu nechávat chůvě. Nemáme moc času, ráno jsme zaspali, poněvadž jsme neslyšeli budík.
"Autobus na letiště odjíždí už za pět minut" oznamoval nám personál Hotelu, který klepal hlasitě na dveře pokoje. Vyskočili jsme z postele. Zatímco já vyhazovala veškeré oblečení ze skříní, Lewis je házel do kufru. Uměl ho pořádně zavřít, takže jsme si na něj museli následně oba sednout.

Letiště překypuje velkým chaosem, lidí šíleně spěchají. Panuje tu neklid. Procházíme odbavením a nastupujeme do letadla. Odlétáme, letadlo by mělo přistát nanejvýš za čtyři hodiny.
Letadlo vzletělo. Velmi často k nám přicházely letušky, jestli něco nepotřebujeme, až mě to trošku obtěžovalo. Avšak Lewis jim vždy s jeho klidnou povahou, řekl, že momentálně vše máme, nic nepotřebujeme, k tomu dodal svůj milý úsměv a letuška odcházela k dalším cestujícím.
Náhle cítíme mírné chvění, cestující šílí. Letušky oznamují, že máme sundat veškeré šperky a odcházejí zjistit co se právě děje. Naše letadlo padá, má nedostatek paliva, začíná větší chvění letadla a větší panika lidí. V kabině pilota se zachovává klid, snaží se letadlo co nejdéle udržet ve vzduchu, poněvadž mu display ukazuje blízký ostrov, avšak opuštěný. Ale záchranný. Letadlo spadlo přibližně padesát metrů od ostrova do moře. V letadle letělo padesát lidí, při pádu letadla zemřela polovina. Ti, kteří přežili, se snažili dostat se ven z letadla, snažili se plavat k ostrovu. Deset lidí to zvládlo, včetně mě a manžela. Deset lidí z padesáti. Na ostrově jsme se dali po chvíli dohromady. Vytvořili jsme plán a skupiny lidí, první skupina zůstane na místě, kdyby kolem plula nějaká loď, druhá obhlédne ostrov, zda nenajde nějaké suroviny a dřevo. Takhle jsme tam byli dva dny, kolem lidi umírali na nedostatek jídla. Zbylo nás šest. Lewis byl na tom hodně špatně. Byl vyhladovělý, přesto bojoval dál. Našla jsem strom, který byl plný neznámého ovoce. Přinesla jsem jich pár ke skupince lidí, někteří říkali, že je to ovoce zakázané, že je jedovaté. Chtěla jsem ho odnést, zničit, aby ho nikdo nejedl. Lewis chtěl ale zkusit všechno.
" Kath, prosím, podej mi jedno to ovoce, které jsi přinesla" žádal mě.
"Ne, co když ti ublíží? Tohle nechci riskovat." Zastrčila jsem svou hnědý pramen vlasů za ucho, abych se mu mohla podívat do očí.
"Prosím, co můžu ztratit? Umřel bych tak nebo tak. S tím ovocem by to bylo rychlejší." Odpovídal téměř rozhodně, mluvil pravdu.
"Nemluv takhle, prosím. Čeká nás Mariana, ty musíš bojovat!" Řekla jsem se slzami v očích. Chytil mě za ruku, vzal si jeden kus ovoce a zakousl se do něj. Slzy mi tekly, měla jsem velký strach, co se stane. Zbylé ovoce jsem šla zahodit do moře. Stmívalo se, nechtěla jsem nechávat Lewise samotného, ale musela jsem. Hledala jsem něco, kam bych mohla napsat vzkaz. Našla jsem nejen věci potřebné, ale i láhev, do které jsem vzkaz vložila. Napsala jsem souřadnice, ve kterých jsme se právě nacházeli. Vhodila jsem láhev do moře. Ta za pár minut se objevila na břehu. Opět jsem vhodila láhev do moře, ona se opět vrátila na pevninu. Neztrácela jsem naději a vhodila ji do moře potřetí. Zpátky už se nevrátila, doufala jsem tedy, že někde dopluje. Někde, kde budou lidi.
Nastal další den, Lewis stále žije, tudíž to ovoce otrávené zřejmě nebylo. Odhaduji, že bylo dopoledne, možná odpoledne. Slunce bylo opravdu horké, táhla jsem Lewise do stínu pod stromem. V tu chvíli připlula loď. Díky Bohu! Byla jsem štěstím bez sebe, láhev doplula na pevninu, a když byla loď rychle na ostrově, znamená to tedy, že nebudeme daleko od opravdové pevniny! Běžela jsem, jak nejvíc to šlo. "Tady! Tady jsme! Haló!!! Tady!" Křičela jsem a mávala na loď. Byli jsme zachráněni. Oznámila jsem kapitánovi stav, jak svého manžela, tak ostatních lidí. Kapitán byl v šoku, a posádce oznámil, že příjezdu na pevninu bude potřeba odvést jednoho okamžitě do nemocnice. Vzorek ovoce vzali s sebou.

Dopluli jsme na pevninu, okamžitě jsem volala mé matce a vysvětlila situaci. Neměli to k nám daleko, takže přijeli za námi. Mariana byla šťastná, že mě vidí a stejně tak i já, ba možná i víc. Lewis zápasil v nemocnici se svým zdravím, ale i přesto, že mu vypumpovali žaludek, a krmili ho přes kanyly, on s jeho nemocí, která se u něj projevila, a po otravě jídla podlehl.



- Omlouvám se, za dlouhost "povídky", ale tak nějak mě to chytlo, a nebyla jsme k zastavení. Ale kdyby byl nějaký blázen, který by si to přečetl, byla bych ráda, kdyby to na konci ještě zhodnotil :DDDD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 precaution precaution | 20. července 2013 v 18:37 | Reagovat

Pekná poviedka

2 E. E. | Web | 20. července 2013 v 21:08 | Reagovat

Krásně napsané, ovšem jako vždy :3 :)

3 Kath(Horalka) Kath(Horalka) | E-mail | Web | 22. července 2013 v 12:13 | Reagovat

Je to hezky napsané, ale příště bys to mohla trochu více rozepsat ;)

4 ♥Katarina♥ ♥Katarina♥ | Web | 24. července 2013 v 20:30 | Reagovat

Je to pěkné a souhlasím s Kath, šlo by to pěkně rozepsat. =) Věřmi, znám delší povídky, tohle je ještě krátké ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama